Místní části

Bezejovice

Pùvodnì zvané Božejovice. První písemná zpráva pochází z roku 1395, kdy je drží Jakoubek z Božejovic.  V roce 1398 se připomíná Ondřej řečený Šafrán z Bezejovic. V roce 1413 je však již vlastní Jan z Braštic. V roce 1434 kupují bezejovické zboží Markvart z Vojkova, Mikuláš s Plasné a Václav z Miletína. Pùvodní šlechtický rod pøesidluje do Popovic. V roce 1448 jsou připomínáni bratři Mrakeš a Přech z Bezejovic, kteří pomáhají Jiříkovi z Poděbrad při dobývání Prahy. Mají ve znaku zlaté mlýnské kolo a podle nového sídla se píší Popovští z Bezejovic. Před roku 1543 prodávají bratři Mikuláš a Jan Chobotští z Ostředka Bezejevice Janu Holickému ze Šternberka na Léštně ( dnes Líšno ) S Líšeňským panstvím je pak osud Bezejovic svázán až do 20.století.

 

Libeč

Roku 1388 je znám jakýsi Dypold z Libče. V15. století, roku 1433, se připomíná Jan z Libče. Žije zde 24 lidí. V osadě je 15 domů.

 

Mstětice

Roku 1205 je připomínán Dubák ze Mstětic. Jeho podpis lze nalézt na listině českého krále Přemysla. V současné době je zde 47 trvale hlášených obyvatel a stojí zde 22  obytných domů. V osadě je obchod. Je zde vybudován přírodní parket, na němž se jednou do roka, u příležitosti konání tradičního turnaje v malé kopané ( vždy první červencový víkend )  pořádá taneční zábava.

 

Řehovice

První písemná zmínka je z roku 1396. Roku 1398 je připomínán Jakub zvaný Jelec ze Řehovic. V roce 1540 je zmiňována Anna ze Řehovic. V současné době je zde hlášeno 36 osob a stojí zde 15 domů.

 

Zahrádka

 Ves Zahrádka se poprvé připomíná v roce 1382, kdy se uvádí Vilém ze Zahrádky. Z roku 1388 je znám Bernard, zvaný Ujec ze Zahrádek, v letech 1391 - 1419 Vilém Chrt ze Za- hrádky. V roce 1531 je jako majitel Zahrádky doložen Adam Štítný ze Štítného, potom Oneš ze Štítného, který v roce 1534 prodal tvrz, dvůr a pustou ves Zahrádku Prokopu Klenovskému ze Ptení. Tehdy je tvrz doložena poprvé. Od něho koupil ves s příslušenstvím v roce 1551 Kryštof Ota z Losu, který ji pak prodal Vilémovi Malovci z Malovic, za něhož přestala tvrz v Zahrádce sloužit jako sídlo, protože nový majitel vlastnil od roku 1564 tvrz v Maršovicích, kde sídlil. Tvrz v Zahrádce se uvádí ještě v roce 1579, kdy už zboží patřilo k Tloskovu, brzy potom zpustla a zmizela beze stop. Podle místní tradice stávala tvrz uprostřed vsi nad potokem.

 

Zderadice

Na vrcholu kopce Stejc se ve středověku nad Zderadicemi vypínal středověký hrad Stajíce.

Hrad Stajice 

Hrad Stajice byl na vrcholu kopce Stejc  ( 466 m.n.m. ) mezi  obcemi Maršovicemi a Zdera-dicemi založen rytířským rodem pánů ze Stajic někdy během první poloviny 14. století. Rytířové  ze Stajic patří do rozrodu rodu Drslaviců. Roku 1348 je v listině Karla IV. zmiňován první doložený majitel hradu Jindřich ze Stajic. Po něm vlastní hrad jeho synové - Přibík a Bernard. První zmínka o obou je z roku 1364. Přibík v roce 1388 prodává dvůr kmecí v Homolové Lhotě Hynku Drbalovi z Neveklova. Poslední zmínka o něm je pak z roku 1391. Na pře-lomu 14. a15. století je doloženo hned několik členů rytířského rodu ze Stajic –  například Ješek Stajička  ( slouží  v roce 1393 Rožmberkům ), Přibík Stajička či jistý Albera – nikdo z nich však hrad nedrží. Poslední z rodu ze Stajic je v roce 1454 připomínán Jindřich.

Od konce 14. století jsou Stajice sídlem lapků. V roce 1406 je hrad obsazen posádkou hejtmana Mutiny. Oddíl najatý Herbartem z Kolovrat na Ročově a lehnickým purkrabím

Petříkem měl škodit nedalekému zboží jihočeských Rožmberků. Definitivně pak vzal hrad za své během nepokojů během vlády Jiříka z Poděbrad. Rožmberští vojáci jej v roce 1467 do-byli napodruhé a od té doby hrad zůstal opuštěný. Jakékoliv písemné zmínky o něm chybí. Až v roce 1542 postupuje Aleš Karlík z Nežetic, k vyrovnání svého dluhu, Ludmile Karlíkové z Vítěněvsi svůj zděděný majetek: pustý hrad  Stajice, tvrz a poplužní dvůr  ve Zderadicích a části obcí Libeč a Řehovice. Ve smlouvě je hrad uváděn  již jako pustý. Dalším majetelem Stajic se stává Jan Kosohorský z Říčan na Maršovicích. Od té chvíle je osud Stajic spojen s vlastníky Maršovic.

Hrad byl dvojdílný. Krom východní strany, kde pata svahu končí hluboko pod hradním jádrem, byl obehnán valem a příkopem. Val je  dnes na západní straně dvakrát přerušen. Severnější přerušení valu bylo  zřejmě vstupem do hradu.

Na hradě bylo učiněno několik  archeologických nálezů. Mezi ztracené předměty patří velký

středověký klíč, pečetidla Beneška ze Stajic a Hanuše z Maršovic. V polovině sedmdesátých let minulé-ho století prováděl na hradě povrchový průzkum archeolog Tomáš Durdík,

o dvacet let později zde prováděli menší vykopávky členové Vlastivědného klubu Šternberk.

Zajímavé jsou pověsti vážící se ke Stajicím. Na hradě je údajně zakopán zlatý oltář.Povídá se o chodbách směřující z hradu k Zahrádce, do maršovickéh statku Topolovina či do Dvora.  Když prý Žižkovo vojsko táhlo krajem stajická posádka je ostřelovala a tak se husité vrátili od Vráců ( proto ten název) a Stajice dobyli. Hradní pán prchal jednou z chodeb a pak prý na loďce přeplul rybník, který byl v místě dnešního fotbalového hřiště.

 

TOPlist
marsovice_foot.png