Farní úřad

Maršovická farnost

 Farnost Maršovice leží v Pražské arcidiecézi na rozhraní Benešovského a Příbramského ( bývalého Sedlčanského ) vikariátu.

 Tvoří ji 22 přifařených obcí a osad:

Maršovice ( kostel Zvěstování Panně Marii  ), Hodětice ( kostel sv. Petra a Pavla, nespadá pod obec Maršovice ), Brdečný, Hořetice, Hůrka, Hůrka-Rudoltice, Libeč, Libohošť, Manělovice, Mstětice, Podmaršovice, Řehovice, Sedlečko, Strnadice, Šebáňovice, Tikovice, Vráce, Záhoří, Zahrádka, Zálesí 1, Zálesí 2, Zderadice.

 Nejvíce věřících přichází z Maršovic, Zderadic, Hořetic nebo Šebáňovic.

  

Areál v Maršovicích

Kostel v Maršovicích  Zvěstování Panně Marii

Postaven na místo vyhořelého kostela v letech 1774 – 1775  stavitelem Leopoldem Vávrou. Oltářní obraz od Ignáce Raaba z roku 1780 - Panna Maria přijímá andělské pozdravení.

Fara v Maršovicích postavena spolu s kostelem, na jižní zdi umístěny sluneční hodiny.

Hřbitovní kaple sv. Vojtěch – márnice s románskými základy pod kterou byla ve třicátých letech minulého století objevena kostnice. Dnes nepřístupná, zazděná.

Socha sv. Vojtěcha – pískovcová socha z konce 18.století

 

 

Mše svatá 1. 5. 20111 - foto

 

Noc kostelů 2011 - foto

 

Bohoslužby v Maršovicích 

Neděle              10,30                            Mše svatá                                         

 Středa               17,30(19,00L)             Mše svatá

 Každou středu  po mši je adorace před vystavenou největší svátostí.

 Zkoušky sboru jsou vždy v neděli po mši na faře.

Pouť a posvícení

Titulární slavnost našeho farního kostela  je 25. března kdy slavíme Zvěstování Páně. Tato slavnost je však v postní době, proto se pouť v Maršovicích již po staletí  drží vždy první neděli po velikonocích. Je to vůbec první pouť v kraji a i proto je poměrně vyhlášená.

Posvícení se u nás slaví v neděli po sv. Havlu ( 16.10.)  - havelské posvícení.

Faráři

Farnost je spravována dojíždějícím knězem P. Kazimierz Duš ( od roku 2003 ) sídlícím na faře v Křečovicích.

 Předchozí faráři

Místní -           P. Alois Škácha                                               1924 - 1948                  

                       P. Antonín Neužil 

                       P. Antonín Křiklán                                             1953 - 1959

 

Dojíždějící     P. Jaroslav Kaufner, farář ve Vojkově           1959-1975

                         P. Jaromír Korejs, farář v Křečovicích         1975 - 1997

                        P. Jan Dlouhý, farář v Křečovicích                 1997 - 2003

                        P. Kazimierz Duš, farář v Křečovicích            2003

 

Varhaníci

Počátek minulého století - Antonín Suk                     

20. - 50. léta - otec a syn Kopkové                                                                   

do roku 1998 - Václav Pilát                                                                        

současnost -   Václav Altmann 

 Varhany postavil v roce 1896 pražský varhanář Jindřich Schiffner. Jedná se o dvoumanuálové romantické varhany s pneumatickou trakturou. V současné době je plánována jejich rozsáhlá oprava

Kontakt

Římskokatolická farnost Maršovice, Křečovice 29, 257 56 Neveklov

tel: 317 74 11 19                                    email:   fara.krecovice@tiscalli.cz

 

 

Pozdrav z fary

Dnes Vás v Maršovické Louce nechci zahrnovat teologickými informacemi, mnohdy zbytečně složitými. Spíše bych dnes rád pozval na pomoc jednu malou světici-světici duchovního dětství, svatou Terezii z Lisieux, jejíž svátek jsme nedávno oslavili.

Její jen 24 let trvající život nebyl ničím nijak zvlášť výjimečný. Kromě veliké lásky k Bohu, kterou vnímala a pociťovala každý den. Věděla, že jako skrytá opuštěná dívka těžko může dělat pro svět velké věci, a také věděla, že nejobyčejnější věc udělaná s láskou a z lásky má neměřitelně větší smysl než všechny věci dělané bez ní.

Říká nám´´Ty víš můj Bože, že jsem nikdy netoužila po ničem než Tě milovat. Nedělám si nárok na žádnou slávu. Tvá láska mě předcházela od mého dětství, rostla se mnou a teď je to propast, jejíž  hloubku nemohu dohlédnout. Láska přitahuje lásku´´

Řeknete si, jistě mluví o lásce k Bohu, ale to by byl jen lehký pohodlný omyl-protože tahle láska má tisíc podob a stále to je jen jedna. Kdo například může tvrdit, že v neštěstí nebo ve smutku chybí? Vždy ve všem nějak je, zraněná, opuštěná, skrytá, nebo šťastná a viditelná.

Prvním krokem je si to ale uvědomit a dívat se na sebe skrze ni. Snad i kolem nás potom bude vidět trochu lepší svět. Trápí mě jedna myšlenka, kterou jsem nedávno slyšel-byla o životě v Maršovické obci-´´hlavně, že se o mě nikdo nestará, že si můžu dělat co chci´´. Myslíme si vážně, že to je správná cesta jak naplňovat lásku? Nechybí v tom najednou nějak? Proto je moc dobře, že máme v obci i spolky lidí, kteří to vidí jinak a ví, že když se budou starat jen o sebe tak celkový výsledek pro všechny kolem bude nulový. Možná někdy si my všichni řekneme ať se každý stará o sebe-ale ruku na srdce, uměli bychom třeba za naším dokonalým plotem, posekat ošklivou obecní mez, na kterou se omylem zapomnělo? Někteří jistě ano, někteří jistě ne.

Na konec dejme slovo opět Terezce:´´Ježíši, vtáhni mě do plamenů své lásky, spoj mě se sebou tak, aby Ty jsi žil a jednal ve mně. Čím víc bude mé srdce hořet ohněm Tvé lásky, tím i duše ostatních, kteří mi jsou blízko poběží rychleji k Němu. Protože duše zapálená láskou, nemůže zůstat nečinná. Není přece tak složité aplikovat to na nás.

                                                           Přeji Vám hezký podzimní čas P. Kazimierz Duš, farář

Ohlášky:

1. a 2. listopadu budou Bohoslužby v našem kostele v 16,00 hodin. Průvod po hřbitově bude               2. listopadu 2011.

V tomto roce uplynulo 50 let od odchodu posledního maršovického faráře Antonína Křiklána. Článek o něm bude v příští Louce.

Vyučování náboženství v Maršovické škole bude od 4. 10. každé úterý v 16.15 hod. Vyučující je katechetka Jana Novotná ze Sedlčan.

Skončila oprava hřbitovní kaple, ještě sice zbývají udělat terénní úpravy a odvodnění, ale dá-li Bůh i to se snad v blízké době povede. Je to poprvé v historii, kdy byla kaple opravena kompletně střecha i vnitřní a vnější fasáda. Chtěl bych vyjádřit poděkování vikariátnímu techniku P. Lutzovi, panu starostovi Ježkovi i památkářům za dobrý přístup. Po počátečních problémech odvedla dodávající firma slušnou práci. Omlouváme se majitelům okolních hrobů za ztížené podmínky. Znovuvysvěcení kaple je plánováno v souvislosti s návštěvou biskupa na příští rok. Jsme rádi, že se podle hlasů, které slýcháme, opravená márnice líbí. Její využití se snad časem vyjasní.

Současně jsme se pustili do opravy farské ohradní zdi. Víte, že mnoho let se jen mluví, nesmyslně se řeší majetkové vztahy, jako by byla zeď na měsíci a ne v Maršovicích a kdyby se každý rok vyzdil kousek, mohlo být dávno hotovo za úplně jiné peníze než dnes. Letos bude zanedlouho oprava přerušena, přibližně v zatáčce pod farou, budou-li prostředky, bude se příští rok pokračovat. Obě díla, jak márnice, tak zeď, stojí velké množství peněz, práce, přemýšlení a energie. Je mi trochu líto, že se nenašel nikdo, kdo by i třeba s úklidem nabídl svou pomoc.

                                                                                                                Václav Altmann

 

Něco málo ze života farnosti

V naší farnosti se během tohoto roku konali tři hlavní, větší akce: Noc kostelů v Maršovicích, posezení na farním dvoře v Křečovicích, letní „tábor“ v Mníšku pod Brdy. I přesto, že aktivit není mnoho, snažíme se postupně vymýšlet a realizovat další, pro všechny věkové generace.

Tradice konání „letních táborů“ je v naší farnosti zakořeněna už léta. V jejich vedení se vystřídala řada mladých lidí, kteří se vždy snažili a snaží udržet farnost jednotnou. Tedy spolupracovat s věřícími nejen z Křečovic, ale také z Maršovic, Neveklova, Osečan a s dalšími vesnicemi z blízkého okolí. V posledních letech se u nás stalo již tradicí, že s námi na „tábory“ jezdí i děti z nevěřících rodin. Obzvláště v roce 2009 se tábor uskutečnil jen díky nim, byla jich více jak polovina. Jsme za tuto zkušenost a možnost vést i nevěřící děti velmi vděčni a vážíme si důvěry všech rodičů, kteří nám své děti na týden svěří.

            „Tábory“, které pořádáme, jsou malého až rodinného charakteru. Za posledních 10 let se „tábory“ konaly převážně v místě působení P. Jana Dlouhého – Vojkov, Hrádek u Vlašimi, nejvíce námi navštěvovaná Velíš a Mníšek pod Brdy.

            Tak jako je to u většiny táborů i ten náš je veden v nějakém duchu. V minulých letech jsme se věnovali tématům např. obrácení svatého Pavla, život českých světců, desatero, stvoření světa atd. Letošním tématem byly mezilidské vztahy a s tím spojené lidské vlastnosti- jako např. přátelství, důvěra, spolupráce, sobectví, závist, skromnost,….

            Program je sestaven z témátek, které probíhají vždy dopoledne dále pak z táborových her, bojovek a výletů atd. Také s dětmi výtvarně tvoříme - vyrábíme svíčky, mýdla, batikujeme a savujeme trička a šátky. Letos jsme poprvé odlévali své obličeje, ruce a nohy ze sádry, u dětí to sklidilo velký úspěch. Nedílnou součástí dne je i mše svatá, do které se rádi aktivně zapojujeme.  

Na každém našem „táboru“ se snažíme o budování víry, důvěry a vztahu dětí k Bohu. Mimo jiné se snažíme a myslím, že se nám to i daří, budovat mezi námi všemi kamarádství a důvěru. Chceme, aby si děti celý tábor užili a aby vše probíhalo nenásilnou, přátelskou a také křesťanskou formou.

Kromě „táborů“ pořádáme vždy na začátku a na konci letních prázdnin posezení u ohně, s opékáním buřtů, na farním dvoře v Křečovicích. Setkání je samozřejmě pro všechny věkové generace. Oheň na konci prázdnin je i zároveň po táborové setkání s dětmi, jejich rodiči i prarodiči. Farníci si na toto pravidelné setkávání pomalu zvykají a účast se na nich i na letním „táboru“ pomalu zvyšuje, z čehož máme velkou radost.

                                                                                      Markéta Čiperová

 

Sloupek z fary

 BŮH JE SPRAVEDLIVÝ A MILOSRDNÝ

Spravedlnost a milosrdenství. Když se zamyslíme, dvě slova, která nejdou moc dohromady. Toužíme po milosrdenství i po spravedlnosti. Pojďme se nad vztahem těchto dvou věcí více zamyslet.

Některá soukromá zjevení často hovoří o Božím trestu ve formě různých přírodních katastrof. Bůh je spravedlivý a zlo trestá často už na této zemi, jenže nelze zapomínat i na druhou podstatnou Boží vlastnost a tou je Boží milosrdenství.

Papež Benedikt XVI ve své encyklice Láska v pravdě podtrhuje tento vztah spravedlnosti a milosrdenství.

Spravedlnost se úzce váže k pravdě. Pravdou je, že hřích je zlo a zaslouží si potrestání. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom nazývat Boha spravedlivým. On je však současně i milosrdným, což má úzkou vazbu k jeho lásce. Není tady rozpor? Nejsou spravedlnost a milosrdenství vzájemnými protiklady?

Není tomu tak, protože člověk má rozum a svobodnou vůli, která mu dává možnost volby mezi dobrem a zlem. Obě tyto dvě věci se vzájemně prolínají. Bůh často člověka za hříchy už na této zemi trestá, to je pravda, ale podle svědectví starého i nového zákona mají tyto tresty ´´výchovný charakter´´. Bůh trestá proto, aby si člověk uvědomil své špatné počínání, obrátil se a mohl obdržet věčné milosrdenství, to znamená věčnou spásu. Spravedlnost a milosrdenství jsou tedy v Božím působení vůči člověku úzce propojeny. Dá se říci, že téměř splývají v jedno.

Proto údajná zjevení, která mluví jen o Božích trestech a nikoliv o Božím milosrdenství jsou z principu falešná. Jde tu o zbožnou lež.

Z knihy Zjevení apoštola Jana, které říkáme Apokalypsa je známé, že mnohé tam popsané tresty nesesílá přímo Bůh, ale jsou logickým výsledkem hříšného jednání člověka. Příkladem pro dnešní dobu je devastace přirozeného prostředí, která vyplývá z chamtivosti člověka, a různé epidemie, například AIDS, která je přirozeným důsledkem hříchu proti šestému přikázání, a nerozšířila by se, kdyby lidé zachovávali křesťanské a morální zásady.

Jediným skutečným Božím trestem je trest věčný. To je peklo. Všechny ostatní tresty mají výchovný ráz, aby člověk poznal své hříchy, litoval jich a tak unikl věčnému trestu.

Neodporuje, ale peklo Božímu milosrdenství? Ne. Bůh by nebyl milosrdný, kdyby zároveň nebyl i důsledně spravedlivý.

Všichni dobře víme, kolik nepotrestaných křivd a krutostí je na této zemi, mnoho lidí postižených bezprávím umírá s pověstí darebáků, aniž se dočkají rehabilitace, a naopak řada zločinců mající na svědomí řadu lidských obětí odchází z tohoto světa jako velké a zasloužené osobnosti. Není snad součástí Božího milosrdenství, aby se všichni ukřivdění dočkali u Božího soudu pravdy o sobě, rozsudku, který plně odpovídá skutečnosti? S tím, ale souvisí to, aby ti kdo si získali slávu a věhlas na jejich úkor byli u téhož Božího soudu odhaleni jako pachatelé nepravostí , když unikli pozemským soudům(zločiny komunismu). Proto i existence pekla je projevem nejen Boží spravedlnosti, ale i Božího milosrdenství, ač to v našich uších zní nepochopitelně.

Nám, kteří ale žijeme tento nelehký život a den co den se snažíme ze všech sil svojí prací dobývat chléb ze země a činit tak dobro pro svoji rodinu a nesobecky i pro celou obec, může v srdci klíčit naděje v Boží milosrdenství pro dobré úmysly, které v srdcích máme. Milosrdenství je přeci jen víc než spravedlnost, a Bůh nás zná lépe než my sami, všechna hnutí a pocity v naší duši. Ne vždy se všechno povede, jsou různé křivdy, které se nám zdají velice nespravedlivé, ale všechny je nakonec milosrdná láska-právě tak Božská jako lidská, ta která nehledá jen svůj prospěch, dokáže něžně zahojit.

 Je už letitou tradicí, že zároveň s naší Poutí slavíme neděli Božího milosrdenství. Využijme letošní Pouť k tomu, abychom byli milejší, shovívavější, pozornější a milosrdnější ke svému okolí. Lehce se soudí, možná to jde více z hlavy a rozumu, k milosrdenství je, ale potřeba pozvat i své srdce v celé jeho hloubce. A to je velmi dobře.

                                                                                                   P. Kazimierz Duš, farář

  

 

TOPlist
marsovice_foot.png